TRILOBITI STUPNĚ BEROUN (libeňské s., letenské s., vinické s., zahořanské s.)

Sedimentárně petrografický charakter berounu je blízký předchozímu dobrotivskému oddělení jak dosvědčuje střídání pískovcových a břidličnatých vrstev. Prachovce a břidlice (včetně proplástků mezi pískovcovými lavicemi) jsou zpravidla černě zbarveny v důsledku trvajícího nedokonalého prokysličení pánve při jejím dně. Ve středních Čechách se silná tektonická aktivita projevila jak deformací pánve tak i jejím mimořádným zahlubováním, takže uloženiny berounu zaujímají zhruba 2/3 mocnosti celého ordoviku.
Z paleontologického hlediska se beroun vyznačuje nástupem drabovio-aegiromenové fauny (podle názvu rodů ramenonožců Drabovia a Aegiromena), která přetrvala s malými změnami ve svém složení do konce berounu. Graptoliti mají omezený význam pro studium berounu neboť se vyskytují hojněji až ve svrchní části tohoto stupně. Mikrofytoplankton je charakterizován převahou triapsidních forem rodu Veryhachium (M. Vavrdová, 1986).

zdroj:
- Milan Šnajdr; Bohemian Trilobites, Ústřední ústav geologický, Praha, 1990, ISBN 80-7075-001-4
- Petr Budil, Michal Mergl, Oldřich Fatka, Martin Lisec; Několik poznámek k funkční morfologii trinukleoidních trilobitů, Zprávy o geologických výzkumech v roce 2010 / Paleontologie
- Marika Steinová; Předběžná zpráva o revizi nuculidních mlžů ze šáreckého souvrství (pražská pánev, střední ordovik, darriwil), Česká geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1
- Z. Špinar a kol.; Systematická paleontologie bezobratlých - 1965. Academia, Nakl. Československé akademie
- F. Prantl; Život českých pramoří, Česká Akademie věd a umění, 1952
- J. Barrande; Système silurien du centre de la Bohème, 1852, 1872
- V. Turek, R. Horný, R. Prokop; Ztracená moře uprostřed Evropy, Academia, 2003, ISBN 80-200-1000-9
- O. Fatka and P. Budil; Digestive structures in the Middle Ordovician trilobite Prionocheilus Rouault 1847, from the Barrandian area of Czech Republic, Geologica Acta, Vol.16, Nº 1, March 2018, 65-73, DOI: 10.1344/GeologicaActa2018.16.1.4
- https://www.biolib.cz/
- https://ordovik.sweb.cz/
- https://www.asoldasthehills.org/Molluscs.html

● Libeňské souvrství

Dosahuje mocnosti 50 - 300 metrů. Je tvořeno libeňskými břidlicemi a řevnickými křemenci. Zachování fauny v řevnických křemencích je obecně nepříznivé. Nálezy jsou většinou neúplné, polámané, kompletnější kusy jsou spíše vzácné. Libeňské souvrství, konkrétně Mýtský vrch jsme navštívili pouze jednou, kromě jednoho nepodarku - nekompletní hlavičky trilobita Placoparia petri, podzemního hnízda lesních vos a neidentifikovatelných fragmentů jsme ale nic moc nenašli. Moc nás to do tohoto souvrství už netáhne.

● Placoparia petri Moravec, 1990 - Mýtský vrch

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Cheirurina Harrington et Leanza, 1957 †, nadčeleď: Cheiruroidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Pliomeridae Raymond, 1913 †, rod: Placoparia Hawle & Corda, 1847 †, podrod: Coplacoparia Hammann, 1971 †, druh: Placoparia petri Moravec, 1990 †.

Náš jediný nález části hlavy z velmi krátké návštěvy (asi 20 minut) lokality Mýtský vrch. V polohách drobně zaválkovitých křemenců lze nalézt druhově chudou a nepříznivě zachovalou trilobitovou faunu, odlišnou od běžné faunistické asociace řevnických křemenců. Na rozdíl od jiných lokalit (např. lomů na nedalekém vrchu Rumpálu) se zde vyskytuje hojně trilobit Placoparia petri spolu s druhy Prionocheilus mendax, Dalmanitina cilinensis, Stenopareia panderi s doprovodnou faunou ramenonožců a ostnokožců. V polohách křemenců jsou zde i vertikální obytné chodbičky po červech, tzv. skolity. Lokalita je jednou z mála v barrandienu, kde lze faunu řevnických křemenců sbírat přímo na výchozech.
Pliomeridní trilobit Placoparia petri se velmi hojně vyskytuje na několika lokalitách jak v okolí Prahy, tak v okolí Mýta. Většinou však lze nalézt pouze malé fragmenty. Řevnické křemence jsou velmi nepoddajné a zachování zkamenělin je také špatné.

Vědecká synonyma
Placoparia (Coplacoparia) petri Moravec, 1990

● Cekovia transfuga (Barrande, 1852) - Zahořany

Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina (Jaanusson, 1959) †, nadčeleď: Illaenoidea (Hawle & Corda, 1847) †, čeleď: Styginidae Vogdes, 1890 †, rod: Cekovia Šnajdr, 1956 †, druh: Cekovia transfuga (Barrande, 1852) †. 

Vědecká synonyma
Illaenus transfuga Barrande, 1852
Illaenus perovalis Barrande, 1846

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Dalmanitoidea Vogdes, 1890 †, čeleď: Dalmanitidae Vogdes, 1890 †, rod: Dalmanitina (Reed, 1905) †, druh: Dalmanitina socialis (Barrande, 1846) †.

Dalmanitina patří k nejčastěji nalézaným ordovickým trilobitům letenského souvrství. V ordovických mořích trilobiti dosáhli vrcholu svého rozvoje a byli vedle ramenonožců (brachiopodů) nejpočetněji zastoupenou skupinou. Fotografie níže ukazuje část jedince, z dnes již historické lokality z Prahy na Letné, Pod Hanavským pavilonem. Tato lokalita je dnes již nepřístupná a přísně chráněná. V minulosti však poskytla velké množství ordovické fauny letenského souvrství.

Na historické Barrandově lokalitě Drabov se ve starých jámách po hledačích fosilií dalo svého času najít velké množství částí krunýřů trilobita Dalmanitina socialis (Emmrich, 1839), stačilo jenom obracet kameny. K samotné lavici, velmi bohaté na zkameněliny se dnes již nedostaneme. Ta je zaházena hluboko pod obřím množstvím suti, ve které právě vznikají tyto jámy po sběratelích. Kompletnějšího jedince jsme tam sice my nezaznamenali (jedná se o exuvie, tedy svlečky trilobitů. Ty byly proudy splaveny a nahromaděny v klidnějších místech zátoky, na území dnešního Drabova), ale máme odtamtud mnoho desítek hlaviček a pygidií tohoto druhu. Fotografie níže ukazují malý výběr námi nalezeného materiálu. Kromě zmíněného trilobita Dalmanitina socialis byli na lokalitě zaznamenány také nálezy trilobita Calymenella parvula (Barrande, 1846) †, Vysocania panderi (Barrande, 1852) †, Eccoptochile clavigera (Beyrich, 1845) † aj.

Tento průměrně velký trilobit (délka těla 8 - 9 cm) s výrazně rozčleněným oválným tělem má hlavový štít půlkruhovitého až parabolického tvaru s krátkými lícními trny. Velká glabela přesahuje okraje hlavového štítu a je rozčleněna třemi páry hlubokých rýh. Výrazné na hlavovém štítu jsou i mozaikovitě složené oči ledvinovitého tvaru. Trup je tvořen 11 články s hluboce rýhovanými žebry. Ocasní štít je složen ze 6 - 8 článků a jeho osní část je protažena v osten. Krunýř tohoto trilobita je poměrně klenutý. Nejčastěji z něj nacházíme zkamenělé izolované hlavové nebo ocasní štíty. Celé jedince najdeme jen vzácně. Bohatá naleziště jsou zejména v břidlicích, křemičitých pískovcích a křemencích barrandienu v okolí Berouna, Králova Dvora nebo v Praze Letné. Rod trilobitů Dalmanitina je českými skalníky pojmenován jako Veselák, např. Veselák z vrstev Drabovských blíže dvora. Co se týče názvu Veselák, tak jde dozajista o názvoslovnou odvozeninu od usedlosti Veselá u Berouna (kopec nad Berounkou), kde jsou jeho stará klasická naleziště.

Výskyt rodu Dalmanitina (Reed, 1905) † v barrandienském ordoviku
Dalmanitina asta (Šnajdr, 1982) † - u nás se vyskytuje v bohdaleckém souvrství, loc. Praha - Motol, Brumlovka
Dalmanitina cilinensis (Šnajdr, 1956) † - u nás se vyskytuje v libeňském, loc. Těškov - Rumpál, Mýtský vrchu u Mýta nebo letenském souvrství, loc. Beroun
Dalmanitina elfrida (Šnajdr, 1982) † - u nás se vyskytuje ve vinickém souvrství, loc. Beroun - Vinice
Dalmanitina proaeva (Emmrich, 1839) † - u nás se vyskytuje v zahořanském souvrství, loc. Králův Dvůr - Počaply, Zahořany, Praha - Vysočany
Dalmanitina socialis (Barrande, 1846) † - u nás se vyskytuje v letenském souvrství, loc. Beroun - Drabov, Praha - Letná
Dalmanitina proeva (Emmrich, 1839) = Dalmanitina proaeva (Emmrich, 1839) †
Dalmanitina socialis var. proeva (Emmrich, 1839) = Dalmanitina proaeva (Emmrich, 1839) †

Dalmanitina socialis (Barrande, 1846) † z Barrandova Silurského systému, 1852 (Pl. 21).   

Vědecká synonyma
Calymene bifida Barrande, 1872
Colpocoryphe bifida (Barrande, 1872)
Dalmania socialis Barrande, 1846
Dalmanites socialis (Barrande, 1846)

● Calymenella parvula (Barrande, 1846) - Beroun

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Calymenina †, nadčeleď: Calymenoidea †, čeleď: Calymenidae Burmeister, 1843 †, rod: Calymenella Bergeron, 1890 †, druh: Calymenella parvula (Barrande, 1846) †.

Vědecká synonyma
Calymene parvula Barrande, 1846
Eohomalonotus parvulus (Barrande, 1846)

● Deanaspis goldfussi (Barrande, 1846) - Beroun  

Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, podřád: Asaphina Fortey & Chatterton, 1988 †, nadčeleď: Trinucleoidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Trinucleidae Hawle a Corda, 1847 †, rod: Deanaspis (Hughes et al., 1975) †, druh: Deanaspis goldfussi (Barrande, 1846) †.

Velmi běžný trinucleidní trilobit letenských vrstev. Mnohé křemité pískovce obsahují nahloučeniny zbytků těchto drobných trilobitů. Většinou jde však pouze o svlečky, které se zřejmě vlivem proudění vody hromadily v různých rozsedlinách a skulinách. Přes 90 % nálezů představují nahromaděné hlavičky, méně pak drobná pygidia. Kompletní jedinci se vyskytují podstatně vzácněji.

Deanaspis goldfussi (Barrande, 1846) † z Barrandova Silurského systému, 1852 (Pl. 30).  

Vědecká synonyma
Onnia goldfussi (Barrande, 1846)
Trinucleus barrandei Hawle & Corda, 1847
Trinucleus barrandii Hawle & Corda, 1847
Trinucleus goldfussi Barrande, 1846
Trinucleus goldfussii Barrande, 1846
Trinucleus minor Hawle & Corda, 1847
Trinucleus pragensis Hawle & Corda, 1847

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Calymenina Swinnerton 1915 †, nadčeleď: Calymenoidea Burmeister, 1843 †, čeleď: Homalonotidae Chapman, 1890 †, rod: Platycoryphe Foerste, 1919 †, druh: Platycoryphe bohemica (Barrande, 1852) †.

Jedná se o vzácnějšího trilobita, zvláště co se nálezů kompletních jedinců týká (je jich pravdu málo). Nález kompletního, i když menšího jedince (viz foto) z letenských vrstev na Dědu nám učinil převelkou paleontologickou radost. Takto krásný exemplář je totiž zastoupen pouze v ne mnoha sbírkách. Omlouváme se proto předem, za více textových informací, které zde o tomto druhu napíšeme.
Platycoryphe bohemica byl poprvé popsán J. Barrandem v roce 1852 jako Homalonotus bohemicus: typový exemplář (NM L16602 v Národním muzeu Praha) byl později znázorněn i na Barrandeho desce (Pl. 1, Fig. 6 — 1872). V Barrandově synonymii je druh uváděn i jako Protostygina bohemica či Plasiaspis bohemica (1872) a později jako Sarkia bohemica (Klouček 1916), ale dnes se používá jméno Platycoryphe bohemica. Rod Platycoryphe byl ustanoven Foerstem (1919); daný druh do něj byl následně přeřazen jako P. bohemica.

Tento trilobit má hlavový štít (cephalon) široký, protažený v charakteristický jazýček. Glabela je mohutná, s několika páry příčných rýh (na obrázku v Barrandově silurském systému brázdy glabely naznačují dvě až tři lišty, nevýrazně). Genální úhly jsou zaoblené, bez výrazných spinálních výběžků. Oči jsou relativně malé až střední (kuželovité; oči kalymenidního typu), umístěné laterálně a téměř nekontinuálně na přední hraně štítu. Thorax (tělní hřbet) má počet článků typický pro rod (13 článků) – osa širší (asi 1/2–2/3 šířky celého těla) a žebra rozšířená. Pleurální drážka je zaoblená; články nejsou dlouhé ani výrazně spinózní. Pygidium (ocásek) je podstatně menší než cephalon, s asi 6 články osy a 4–5 páry žeberních přírůstků. Má trojúhelníkový až zaoblený tvar, za špičkou často mírně klesá (úhel ~60°) a nesahá výrazně dozadu. Všechny tyto rysy odpovídají čeledi Homalonotidae (řád Phacopida); diagnosticky P. bohemica rozlišuje zejména specifický poměr hlavového štítu a pygidia. 

Co se týče ontogeneze tohoto druhu, nejsou známy žádné podrobné studie. U příbuzných homalonotidů se objevují larvální stádia, nicméně žádné popisy juvenilních exemplářů P. bohemica doposud nebyly publikovány.
Podobně jako ostatní homalonotidi se Platycoryphe bohemica nejspíše pohyboval po dně moře (byl bentický). Díky robustnímu štítu (s lopatkou) a malým očím žil pravděpodobně ve sluncem zastíněných, mírně hlubších prostředích, kde lovil drobnou kořist nebo čistil dno.  
Nálezcem je amatérská "lovkyně" fosilií Markéta Hermanová (nález: 2024 — svahy Dědu; konkrétní místo nálezu si ponecháme pro sebe), která v něm na první pohled, ač velmi zkušená trilobita vůbec neviděla (nejprve totiž zahlédla fragment negativu, přičemž pozitivu si všimla až posléze. V prvních vteřinách se, na základě negativu domnívala, že jde snad o nějakého plumulita = červa, snad ostnokožce, či nějaké problematikum). Zmátla ji neobvyklá morfologie schránky trilobita, což bizarní habitat (design) tohoto trilobita jen potvrzuje.

Shrňme si to — kalimenoidní trilobit, patřící do stejné čeledi, jako obří homalonotidní trilobiti, jež známe převážně z devonu, jako např. až 30 centimetrový Digonus comes Chlupáč, 1981 † z nálezů ve drakovských kvarcitech vrbenské jednotky u Vrbna pod Pradědem nebo z novějších objevů Parahomalonotus novaki Chlupáč & Kolář, 2001 † od Radotína ze zlíchovského souvrství. Pro letenské souvrství českého ordoviku velmi vzácný trilobit (v kompletních exemplářích).

Platycoryphe bohemica (Barrande, 1852) † z Barrandova Silurského systému, 1872 (Pl. 1), 1852 (Pl. 34). 

Vědecká synonyma
Homalonotus bohemicus Barrande, 1852

● Vinické souvrství

● Cyclopyge rediviva (Barrande, 1846) - Beroun, Na vinici

Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, podřád: Asaphina Fortey & Chatterton, 1988 †, nadčeleď: Cyclopygoidea Raymond, 1925 †, čeleď: Cyclopygidae Raymond, 1925 †, rod: Cyclopyge HAWLE & Corda, 1847 †, druh: Cyclopyge rediviva (Barrande, 1846) †.

Jméno Cyclopyge se skládá ze starověkých řeckých slov κύκλος (Kyklos) "kruh nebo cyklus", což odkazuje ke starořeckým bájným Kyklopům a πυγή (pygo) "ocas, ale překládá se i jako kýta", v tomto případě o kýtu ale nejde. Cyclopyge je rod poměrně malých trilobitů (kolem 2 cm), kteří obývali moře období ordoviku . Jako všichni členové čeledi Cyclopigidae má velmi velké konvexní oči, které pokrývají většinu hlavy. U některých druhů se oči vzájemně dotýkají a vytvářejí tak dojem jednoho oka - odtud ten Kyklop. Pygidium je v poměru ke zbytku těla velké. Žili v hlubokých chladných vodách Evropy a Severní Ameriky. S velkou pravděpodobností plavali vzhůru nohama, podobně jako soudobý ostrorep Limilus. Z cyclopygidnich trilobitů je Cyclopyge rediviva pravděpodobně nejdéle popsaný druh. Do tohoto druhu byly původně řazeny všechny druhy rodu Cyclopyge. Rediviva je vcelku hojný druh vinického souvrství, kompletní jedinci jsou však vzácní. Barrandovi skalníci tyto trilobity nazývali Eglinka. Název vznikl počeštěním původního latinského názvu Aeglina.

Výskyt rodu Cyclopyge Hawle & Corda, 1847 † v barrandienském ordoviku
Cyclopyge rediviva (Barrande, 1846) † - u nás se vyskytuje ve vinickém, loc. Beroun - Vinice, Hůrka u Plzence, Záluží nebo bohdaleckém souvrství, loc. Neumětely
Cyclopyge marginata Hawle & Corda, 1847 † - u nás se vyskytuje v králodvorském souvrství, loc. Levín, Zářez dálnice - kra králodvorského souvrství ve vých. části zářezu
Cyclopyge kossleri (Klouček, 1916) † - u nás se vyskytuje v šáreckém souvrství, loc. Osek - Díly /Rokycany/
Cyclopyge bohemica Marek, 1961 † - u nás se vyskytuje v dobrotivském souvrství, loc. Rokycany, Ejpovice, Praha - Motol
Cyclopyge sibilla Šnajdr, 1982 † - u nás se vyskytuje v bohdaleckém souvrství, loc. okolí Zdic - Neumětely, Praha - okolí Radotína

Cyclopyge rediviva (Barrande, 1846) † z Barrandova Silurského systému, 1852 (Pl. 34).

Vědecká synonyma
Cyclopyge (Cyclopyge) rediviva (Barrande, 1846)
Aeglina rediviva (Barrande, 1846)
Cyclopyge megacephala Hawle & Corda, 1847
Egle rediviva Barrande, 1846 - původní jméno taxonu

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Dalmanitoidea Vogdes, 1890 †, čeleď: Dalmanitidae Vogdes, 1890 †, rod: Dalmanitina Reed, 1905 †, podrod: Dalmanitina Reed, 1905 †, druh: Dalmanitina elfrida Šnajdr, 1982 †.

Trilobiti nesoucí název Dalmanitina jsou pojmenováni po švédském lékaři a přírodovědci Johanu Wilhelmovi Dalmanovi (1787 - 1828), který stál u zrodu systematiky a taxonomie trilobitů. Dalmanitina elfrida je druhý nejhojnější trilobit vinického souvrství, hned po trinukleidním trilobitu Deanaspis senftenbergi. Nejčastějším nálezem jsou izolované cephalony a pygidia a thoracopygony. Kompletní jedinci jsou vzácní a většinou jsou velmi poškození, což dokládají i naše nálezy. Tento druh je blízce přibuzný druhu Dalmanitina proaeva a pravděpodobně bude k tomuto druhu časem přiřazen, protože nese zcela totožné morfologické znaky. Vinické souvrství je z geologického pohledu jenom málo starší než zahořanské s., pro které je D. proaeva charakteristickým druhem. 

Vědecká synonyma
Dalmanitina (Dalmanitina) elfrida Šnajdr, 1982
Dalmanitina proaeva elfrida (Šnajdr, 1982)
Tetracnemis dubia Hawle & Corda, 1847
Phacops sieberi Hawle & Corda, 1847

Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, podřád: Asaphina Fortey & Chatterton, 1988 †, nadčeleď: Trinucleoidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Trinucleidae Hawle a Corda, 1847 †, rod: Deanaspis (Hughes et al., 1975) †, druh: Deanaspis senftenbergi (Hawle & Corda, 1847) †.

Slepí trilobiti rodu Deanaspis jsou drobní, obvykle 15 - 25 mm velcí. Jejich krunýř je zhruba stejně dlouhý i široký. Jejich velký hlavový štít polokruhovitého tvaru nese silně vyklenutou glabelu. Široký hlavový lem mají perforovaný soustředěnými řadami téměř pravidelně uspořádaných otvorů, jež jsou zřejmě pozůstatky receptorů, pomocí nichž vyhledávali potravu a cítili přítomnost predátorů. Předpokládá se, že se pomocí lemu dokázali zahrabat v případě ohrožení do bahnitého dna moře. Lícní trny jsou často až 3x delší než vlastní tělo. Oči chybějí. Trup je složen ze šesti úzkých článků. Malé, široce trojúhelníkové pygidium s dlouhou střední osou je jen nezřetelně článkované. Trilobiti rodu Deanaspis byli v ordoviku celosvětově rozšířeni. Druh Deanaspis senftenbergi je hojným trilobitem Barrandienu, odkud jsou známa i jeho larvální stadia, avšak pouze z určitých vrstev břidlic středního ordoviku. Čeští skalníci, profesionální sběrači fosilií, tohoto trilobita nazývali mouchový rak nebo Moucha od Vinice. Drobným trilobitům s dlouhými trny skalníci obecně říkali mucha, moucha.
Všechny naše nálezy pocházejí z lokality Na vinici, která ale již neexistuje. Patří soukromému majiteli, který ji zasutil a nepřeje si na ní vidět lovce fosilií. Lokalita to byla velmi bohatá, mnoho nálezů však utrpělo rozpadavostí a štěpností břidlic.

Trinukleidní trilobiti již od počátku 19. století upoutávají badatele nápadně vyvinutým širokým a perforovaným hlavovým lemem (angl. fringe), který vybíhá v dlouhé, distálně ostře zašpičatělé lícní trny. Glabela trinukleidů je velmi výrazně klenutá, podobně jako líce. Trinukleidi jsou obvykle sekundárně slepí. Trup je plochý, složený z pěti či více velmi mírně vyklenutých segmentů, pygidium ploché, většinou drobné, trojúhelníkovitého tvaru. Trup a pygidium (= thorakopygon) jsou k cefalonu připojeny poměrně vysoko nad spodní úrovní lemu. Toto základní uspořádání může mít různé varianty; hlavový lem může být více či méně klenutý a může vzhledem k povrchu sedimentu zaujímat spíše šikmé (např. rod Cryptolithus), jindy spíše subparalelní postavení a může být méně klenutý než líce, pak leží spíše plošeji na sedimentu - např. Protolloydolithus nebo některé druhy rodu Trinucleus či v oblasti Barrandienu hojní Deanaspis či Marrolithus (Fortey a Owens 1999). Tato zvláštní, tzv. "trinukleidní morfologie" byla již Bergströmem (1969, 1972), Cisnem (1970), Čechem (1975) a zejména Forteym a Owensem (1997, 1999) interpretována převážně jako adaptace k tzv. "filter chambre feeding" - tedy k filtrování povrchové vrstvy sedimentu a jemného organického detritu v tzv. filtrační komoře, vytvořené výrazně klenutou glabelou a lícemi.

Dlouhé a úzké lícní trny trilobita plnily při sběru potravy rytím a s ním spojeným filtrováním sedimentu pravděpodobně především stabilizační funkci - umožňovaly jedinci pevněji se zakotvit na dně, jak ostatně indikují i nalezené ichnofosilie. U ichnodruhu Rusophycus cryptolithi Osgood jsou zachovány stopy po lícních trnech v místech za předpokládanou dutinou po filtrační komoře.

Výskyt rodu Deanaspis (Hughes et al., 1975) † v barrandienském ordoviku
Deanaspis goldfussi (Barrande, 1846) † - u nás se vyskytuje v letenském souvrství - Praha Letná - pod Hanavským pavilonem, Děd u Berouna - Drabov /ve společenství trilobitů Dalmanitina socialis/
Deanaspis parviporus (Přibyl & Vaněk, 1969) † - u nás se vyskytuje v libeňském souvrství - Klabava - nad železniční stanicí, Ejpovice na Rokycansku
Deanaspis senftenbergi (Hawle & Corda, 1847) † - u nás se vyskytuje ve vinickém souvrství, Beroun - Vinice
Deanaspis vysocanensis (Přibyl & Vaněk, 1980) † - u nás se vyskytuje v bohdaleckém a zahořanském souvrství
Deanaspis linol Šnajdr, 1981 = Deanaspis parviporus (Přibyl & Vaněk, 1969) †

Vědecká synonyma
Marrolithus ornatus senftenbergi (Hawle & Corda, 1847)
Tetrapsellium pulchrum (Hawle & Corda, 1847)
Trinucleus cribrosus (Hawle & Corda, 1847)
Trinucleus elegantulus (Hawle & Corda, 1847)
Trinucleus senftenbergii (Hawle & Corda, 1847)

● Zahořanské souvrství

Moře tohoto věku si můžeme představit jako chladné a poměrně mělké. Barrandienské zahořanské vrstvy ležely poblíž tehdejší, stále ještě pravděpodobně pusté pevniny, odkud byly do moře splavovány jemné písčité sedimenty. Na dně moře tak vznikaly písčité valy, mezi kterými se usazovaly jemné břidlice. Dno bylo na mnoha místech porostlé stélkatými řasami, protože do moře pronikalo množství světla. Tyto porosty se mohly stávat útočištěm mnoha tehdejších živočichů. Nejhojněji jsou zde zastoupeni trilobiti a ostnokožci, kteří žili spíše sesilním způsobem života. Ostnokožci byli často přisedlí na schránkách odumřelých živočichů. Naproti tomu trilobiti se volně pohybovali. Souvrství je pojmenováno podle Zahořan u Králova Dvora, kde se nachází vyhlášená, ale přísně chráněná lokalita, známá již J. Barrandovi, "Za školou".

Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina (Jaanusson, 1959) †, nadčeleď: Illaenoidea (Hawle & Corda, 1847) †, čeleď: Styginidae Vogdes, 1890 †, rod: Cekovia Šnajdr, 1956 †, druh: Cekovia salteri (Barrande, 1852) †.

Nepříliš běžný styginidní trilobit. U nás se vyskytuje v zahořanském a vinickém souvrství českého ordoviku. Obecně lze tohoto trilobita, jež je znám ve valné části pouze z fragmentů charakterizovat jako drobnějšího až středně velkého zástupce styginidních trilobitů. Cefalon je podobně velký, jako pygidium. Jeho půlkruhovitá hlava je v příčném i podélném řezu mírně vyklenutá. Má výrazné glabelární švy, jež sahají téměř k přednímu okraji cefalonu. Lícní šev je mírně prohnutý, volné líce malé, se zaobleným zadním okrajem. Oči jsou umístěné v zadní třetině hlavy. Trup je složen z 10 článků. Pleury jsou ploché, na koncích zaoblené. Pygidium má tvar půlkruhu, širší než delší. Přední okraj je jen po stranách mírně zaoblený. Pygidiální rachis je úzký a krátký (sahá maximálně do jedné třetiny délky pygidia). Velmi často je nalézán ve formě, kdy je stočen do klubíčka. Jde obecně o vzácného trilobita a jsou u nás známy tři až čtyři druhy tohoto rodu - Cekovia apollo Moravec † z českého ordoviku, což je do jisté míry druh sporný a jehož taxon může být v budoucnu přiřazen taxonu známějšímu a validnímu, Cekovia goetzi Šnajdr, 1957 † ze souvrství vinického, Cekovia salteri (Barrande, 1852) † ze souvrství vinického a zahořanského a Cekovia transfuga (Barrande, 1852) † z letenského a libeňského souvrství. Tito trilobiti jsou často zaměnitelní za trilobity čeledi Illaenidae a vlastně jsou jim na první pohled i velmi podobní. Přesto jsou díky některým anatomickým znakům odborníky řazeni do čeledi Styginidae.
Desíti trupovými články připomíná rod Cekovia např. rody Illaenus DALMAN a Ectillaenus SALTER - toto píše M. Šnajdr v roce 1955. To značí, že ještě tehdy byl rod Cekovia řazen do čeledi Illaenidae.

Cekovia salteri (Barrande, 1852) † z Barrandova Silurského systému, 1852 (Pl. 29). 

Vědecká synonyma
Illaenus distinctus Barrande, 1852
Illaenus limbatus Hawle & Corda, 1847
Illaenus salteri Barrande, 1852

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Dalmanitoidea Vogdes, 1890 †, čeleď: Dalmanitidae Vogdes, 1890 †, rod: Dalmanitina (Reed, 1905) †, druh: Dalmanitina proaeva (Emmrich, 1839) †.

Druh Dalmanitina proaeva je mladší vývojovou mutací známějšího druhu z letenského souvrství Dalmanitina socialis. Liší se hlavně více do šířky protaženou hlavou, méně vyklenutým průčelím a hruběji řezaným pygidiem. Je vázán na zahořanské souvrství.
Tento průměrně velký trilobit (délka těla 8 - 10 cm) s výrazně rozčleněným oválným tělem má hlavový štít půlkruhovitého až parabolického tvaru s krátkými lícními trny. Velká glabela přesahuje okraje hlavového štítu a je rozčleněna třemi páry hlubokých rýh. Výrazné na hlavovém štítu jsou i mozaikovitě složené oči ledvinovitého tvaru. Trup je tvořen 11 články s hluboce rýhovanými žebry. Ocasní štít je složen ze 6 - 8 článků a jeho osní část je protažena v osten. Krunýř tohoto trilobita je poměrně klenutý. Nejčastěji z něj nacházíme zkamenělé izolované hlavové nebo ocasní štíty. Celé jedince najdeme jen vzácně. Bohatá naleziště jsou zejména v břidlicích, křemičitých pískovcích a křemencích Barrandienu v okolí Berouna, Králova Dvora nebo v Praze Letné.

Dalmanitina proaeva je nejhojnější trilobit zahořanského souvrství. Nejsou vzácné ani kompletní krunýře (alespoň v minulosti), disartikulované části se nacházejí na některých lokalitách masově. Mnohé lokality s "masovým" výskytem tohoto trilobita jsou však již nenávratně vytěženy. 

Vědecká synonyma
Dalmania socialis var. proaeva Emmrich, 1839
Dalmanitina proaeva proaeva (Emmrich, 1839)
Dalmanites socialis var. proaeva (Emmrich, 1839)
Dalmanitina socialis var. proeva (Emmrich, 1839)
Dalmanitina proeva (Emmrich, 1839)

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Dalmanitoidea Vogdes, 1890 †, čeleď: Dalmanitidae Vogdes, 1890 †, rod: Eudolatites Delo, 1935 †.

● Flexicalymene incerta (Barrande, 1846) - Trubín/Počaply 

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Calymenina Swinnerton 1915 †, nadčeleď: Calymenoidea Burmeister, 1843 †, čeleď: Calymenidae Burmeister, 1843 †, rod: Flexicalymene Shirley, 1936 †, podrod: Flexicalymene Shirley, 1936 †, druh: Flexicalymene incerta (Barrande, 1846) †.   

Vědecká synonyma
Calymene incerta Barrande, 1846

● Kloucekia phillipsi (Barrande, 1846) - Trubín/Počaply

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina †, nadčeleď: Acastoidea †, čeleď: Acastidae Delo, 1935 †, rod: Kloucekia Delo, 1935 †, druh: Kloucekia phillipsi (Barrande, 1846) †.  

Kloucekia byl rod trilobita žijícího v období ordoviku, před přibližně 485 až 444 miliony lety. Tito trilobiti byli spíše menší, obvykle dosahovali délky kolem 1 až 3 centimetry. Byli benthickými organismy, kteří žili na mořském dně a živili se převážně organickými zbytky. Tento rod trilobita byl popsán z ordovických sedimentů v České republice a posléze i na dalších evropských lokalitách.

Trilobit je pojmenován po významném anglickému geologovi a paleontologovi Johnu Phillipsovi (1800–1874), který se významně podílel na studiu paleozoických fosilií (včetně trilobitů) a stratigrafie v Británii. Zavedl také dnes běžné členění fanerozoika na paleozoikum, mezozoikum a kenozoikum.. Jeho synovec a žák William Smith je pokládán za otce stratigrafie. V 19. století bylo běžné, že Barrande i jiní paleontologové pojmenovávali nové druhy na počest kolegů. Latinská koncovka -i v názvu phillipsi znamená "Phillipsův" nebo "patřící Phillipsovi".
Druh tedy původně popsal Joachim Barrande roku 1846 jako Dalmanites phillipsi. Později byl přeřazen do rodu Kloucekia (Delo, 1935). V Barrandienu je znám ze zahořanského souvrství svrchního ordoviku. 

Vědecká synonyma
Dalmanites phillipsi Barrande, 1846 - původní jméno taxonu
Kloučekia phillipsi - synonymum vzniklé chybou ve jménu

● Marrolithus ornatus (Sternberg, 1833) - Trubín/Počaply

Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, podřád: Asaphina Fortey & Chatterton, 1988 †, nadčeleď: Trinucleioidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Trinucleidae Hawle and Corda, 1847 †, rod: Marrolithus Bancroft, 1929 †, druh: Marrolithus ornatus (Sternberg, 1833) †.

V průměru dvou centimetrový trinukleidní trilobit svrchního ordoviku, vyskytující se v prachovcích záhořanského souvrství. Najít pěkného a kompletního jedince, ale není snadné. Časté jsou nálezy thoraxopygonů a samozřejmě cefalonů, kde často utrpí glabela. Jejich výskyt v prachovcích se také většinou silně podepíše na estetické kvalitě jedinců. Hlava je, když se zadaří, opatřena charakteristickým cefalickým lemem na kterém jsou zřetelné fenestrae, což je perforace lemu. V poměru ke své délce je velmi široká. Charakteristické je zřetelné vykrojení hlavového lemu v místě nasazení hlavy na trup. Z hlavového lemu vybíhají dlouhé zahnuté trny, které pravděpodobně sloužili jako stabilizátory pohybu po mořském dně.
Na kompletní trilobity tohoto druhu také nemáme úplně štěstí, spíše na hromady balastu.

Marrolithus ornatus (Sternberg, 1833) † z Barrandova Silurského systému, 1852 (Pl. 30). 

Vědecká synonyma
Onnia ornatus (Sternberg, 1833)
Marrolithus ornatus ornatus (Sternberg, 1833)
Cryptolithus ornatus (Sternberg, 1833)
Trinucleus ornatus (Sternberg, 1833)

● Nobiliasaphus nobilis (Barrande, 1846)

Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, podřád: Asaphina Fortey et Chatterton, 1988 †, nadčeleď: Asaphoidea Burmeister, 1843 †, čeleď: Asaphidae Burmeister, 1843 †, rod: Nobiliasaphus Přibyl & Vaněk, 1965 †, druh: Nobiliasaphus nobilis (Barrande, 1846) †.  

Ačkoliv, co se týče našich nálezů, jde pouze o fragmenty (konkrétně pygidia) těchto velkých trilobitů, tak i tyto vždy dokáží potěšit. Většina, či možná všechny z kompletních nálezů tohoto druhu z Barrandovy sbírky, neučinil Barrande sám, ale jeho skalníci, tedy placení hledači fosilií. Mnoho z těchto nálezů se dnes nachází v Naturhistorisches Museum Wien v depozitech nebo v Národním muzeu v Praze.
Jde o velkého zástupce českých ordovických trilobitů, který mohl v dospělosti dosahovat 30 - 40 cm. Tohoto trilobita, v takové velikosti dnes již není možné vlastně v sutích nalézt, bez toho, aby člověk nedělal nějaký výkop. Stále je však naděje, pakliže by třeba nějaký šťastlivec, zapálený paleontolog, či minimálně všímavý člověk kopal v zahořanském souvrství například základy baráku, supermarketu, sloupů elektrického vedení atp. Nejvíce těchto obřích známých exemplářů pochází z vrchu Háj, který se ční na pomezí Králova dvoru a Zahořan. Lokalita je však přísně chráněná, poměrně nedostupná a dnes snad již i částečně vytěžená. Naše nálezy pocházejí ze zahořanského souvrství z Počapel a Loděnice.

Vědecká synonyma
Asaphus nobilis Barrande, 1846
Pseudobasilicus nobilis (Barrande, 1846)
Opsimasaphus nobilis nobilis (Barrande, 1846)
Opsimasaphus (Nobiliasaphus) nobilis nobilis (Barrande, 1846)
Birmanites nobilis (Barrande, 1846)
Opsimasaphus nobilis (Barrande, 1846)

●  Prionocheilus pulcher (Barrande, 1846)

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Calymenina Swinnerton 1915 †, nadčeleď: Calymenoidea Burmeister, 1843 †, čeleď: Bathycheilidae Přibyl, 1953 †, podčeleď: Pharostomatinae Hupé, 1953 †, rod: Prionocheilus Rouault, 1847 †, druh: Prionocheilus pulcher (Barrande, 1846) †.

Vědecká synonyma
Calymene pulchra Barrande, 1846 - původní jméno taxonu
Calymene (Pharostoma) pulchra Barrande, 1846
Prionocheilus pulchrum (Barrande, 1846)
Pharostoma pulchrum pulchrum (Barrande, 1846)
Pharostoma pulchrum (Barrande, 1846)
Pharostoma pulchra (Barrande, 1846)
Calymmene pulchra - synonymum vzniklé chybou ve jménu

Řád: Odontopleurida Whittington, 1959 †, podřád: Odontopleurina Whittington 1959 †, nadčeleď: Odontopleuroidea Sepkoski, 1998 †, čeleď: Odontopleuridae Burmeister, 1843 †, rod: Selenopeltis Hawle & Corda, 1847 †, druh: Selenopeltis inermis (Beyrich, 1846) †. 

Upřímně jsme za toto drobné pygidium velmi rádi. Každá část trilobita rodu Selenopeltis je pro nás za 9 bodů z deseti, protože je to oblíbenec a protože 10 bodů z 10 by byl pouze kompletní. Prozatím máme z Čech pouze fragmentální části. Toto pygidium ze souvrství zahořanského, fragmenty trupů z bohdaleckého souvrství, nějaká kranidia z šáreckého souvrství. Kompletní exemplář máme pouze z marockého ordoviku zde.

Vědecká synonyma
Odontopleura inermis Beyrich, 1846
Selenopeltis inermis inermis (Beyrich, 1846)
Selenopeltis inerme inerme (Beyrich, 1846)
Selenopeltis buchi inermis (Beyrich, 1846)
Selenopeltis (Selenopeltis) inermis inermis (Beyrich, 1846)
Selenopeltis inerme (Beyrich, 1846)

● Vysocania panderi (Barrande, 1852)

Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina (Jaanusson, 1959) †, nadčeleď: Illaenoidea (Hawle & Corda, 1847) †, čeleď: Illaenidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Vysocania Vaněk & Vokáč, 1997 †, druh: Vysocania panderi (Barrande, 1852) †.  

Kompletní jedinec to sice není, ale hlavička z Počapel, z roku 2023 potěšila, protože má obě volné líce a když ne úplně oči, tak alespoň zachovalé oční lišty. 
Pojmenování trilobita je také zajímavé — rodové jméno je toponymické, tedy odvozeno od  topografického místa, zde konkrétně Prahy—Vysočan (podobně, jako Rejkocephalus, Skreiaspis, Kosovopeltis atp.). V české paleontologii je to poměrně běžný postup – latinizace místního názvu přidáním například přípony -ia, jako v tomto případě. Druhové jméno je pro změnu tzv.  patronymum – tedy pojmenované po významné osobnosti paleontologie: Christian Heinrich von Pander byl jeden z průkopníků paleontologie (důležité jsou hlavně jeho ranné práce o fosilních obratlovcích a stratigrafii). Jeho jméno se objevuje v mnoha taxonech napříč různými skupinami fosilních živočichů. Volná interpretace názvu by tedy mohla znít "Vysočanský trilobit věnovaný Panderovi" nebo neformálněji "trilobit z oblasti Vysočan pojmenovaný na počest Pandera".

Vědecká synonyma
Illaenus panderi Barrande, 1852
Stenopareia panderi (Barrande, 1852)
Illaenus attenuatus Hawle & Corda, 1847
Illaenus laticeps Hawle & Corda, 1847
Vysocania vanessa Moravec MS - neplatné jméno